Staročeský Masopust Hamry

Masopustní obchůzka

Přípravy a masopustní obchůzka v Hamrech

Tradicí hamerského masopustu není pouze samotný průvod obcí, ale také dlouhá a pečlivá příprava, která mu předchází. Účastníci se setkávají již v předstihu, aby opravili poškozené masky, připravili nové součásti kostýmů a nachystali vše potřebné pro masopustní den.

Významnou součástí příprav je každoroční výroba slaměných masek z žitných stébel. Ženy již během vánočních svátků vyrábějí ozdoby, růžičky a čepice pro Turky a Laufra. Den před samotným průvodem probíhá tradiční „prohánění kobyly“. Masky v odpoledních hodinách svižně proběhnou celou obcí za kobylou a dávají tak všem na vědomí, že se následující den uskuteční masopustní maškara.

V den masopustu začínají přípravy velmi brzy ráno. Po dokončení oblékání a shromáždění všech účastníků vychází průvod do obce. V jeho čele stojí Laufr, za ním následují kobyla, rasové, obchodníci, kominíci, slamění a další masky. Průvod uzavírá kapela.

Ještě před získáním povolení od starosty se maškary vydávají pro „ženu“, která je hospodyní masopustu. Ženuška bývá nastrojená, nažehlená a slavnostně připravená, protože se o ni tradičně postará její „zákonitá manželka“. Všichni ji vítají jako důležitou součást maškary a jako hospodyni, která se stará o výběr peněz i o průběh návštěv v jednotlivých domech.

Poté se průvod vydává ke starostovi obce pro oficiální svolení. Laufr žádá o povolení k obchůzce, starosta pronese nové veršované dobrozdání a maškary slibují, že se budou během dne „dobře“ chovat. Teprve poté může masopustní průvod naplno začít.

Do starostova dvora se při této příležitosti hrnou Turci, tradičně dva modří a dva červení. Jejich maska připomíná výbojné Turky a jejich dávná evropská tažení. V Hamrech však Turci nepřicházejí drancovat ani loupit, ale především tančit.

Turci mají vysoké čepice ozdobené pentlemi, krajkami a růžičkami, bílé rukavičky, bílé šátky a jezdecké boty. Na břiše nosí kyrysy s blýskavými ozdobami, které mají symbolizovat bohatství a přinášet jej do navštíveného domu. Do této masky se tradičně oblékají mladí chlapci po ukončení základní školy. Celodenní tanec je pro ně skutečnou zkouškou vytrvalosti.

Po prvním občerstvení, koblížcích, mase a štamprli se průvod vydává na obchůzku po obci. Nejprve navštěvuje domy v okolí starostova domu, poté pokračuje úvozem přes řeku na Stráň. Ze Stráně projde ještě přilehlé domy pod penzionem směrem k řece a dopolední část obchůzky tím končí.

Po obědě se průvod vydává do středu obce. Směr obchůzky se střídá podle sudého a lichého roku. Jednou vyráží ze dvora směrem na Račín, následující rok probíhá trasa opačně. Každoročně masopustní průvod končí v centru obce, kde se koná slavnostní zakončení.

U každého domu se opakuje podobný obřad. Nejprve vstupuje Laufr se ženou a ptají se hospodářů, zda si přejí, aby k nim maškara zavítala. Zpravidla je hned patrné, zda jsou masky vítány, přesto však návštěva nemusí být vždy samozřejmostí.

Laufr se ženou následně vyjednávají, kolik písniček bude kapela hrát a které to budou. Dříve se za písničku platilo vejci, moukou nebo jinými potravinami, které dům poskytl. Dnes se přispívá zpravidla penězi. Výběr peněz zajišťuje žena, která je ukládá do košíku. Jak se říká: „Je to hospodyně pro maškary.“ V Hamrech přitom platí tradice, že ženskou postavu vždy představuje muž.

Pro účastníky masopustu bývají u domů připraveny kobližky, panáky kořalky i maso upravené na různé způsoby. Kapela před domem vyhrává a Turci tančí svůj tradiční tanec.

Rasové jsou výraznou a nepřehlédnutelnou součástí masopustu. Jejich bílý oblek doplňují červené prvky, mezi nimiž vyniká zejména šňůra špekáčků omotaná kolem těla. Rasové jsou vnímáni jako léčitelé návštěvníků masopustu a své „léčebné“ postupy ochotně uplatňují na všechny přítomné.

Rasové pracují zásadně týmově. Dva nebo tři člověka obstoupí a společně jej potěší některou ze svých tradičních procedur. Historicky měl ras ve vsi důležitou, byť ne vždy oblíbenou roli. Ještě v 19. století chodil po vesnici zabíjet králíky, odstraňovat zdechliny, utrácet nemocná zvířata, ale také pomáhal lidem jako léčitel.

K rasovi patří také kobyla, o kterou musí pečovat. Hlídá ji, popohání ji a může ji rovněž „prodávat“ hospodářům. Aby hospodář viděl, že nekupuje zajíce v pytli, ras kobylu předvádí i na hnojišti. Kobyla ukáže, co umí – zahrabe, podupe a předvede svou sílu. Nepřesvědčí-li ani to hospodáře ke koupi, musí být zapřažena do vozu, klidně i k naložené fůře.

Další tradiční masky představují obchodníky. Nabízejí různé drobné předměty k prodeji nebo darem a poskytují také služby lazebníka – přistřižení, oholení, pudr na nohy či nakonec voňavku, aby návštěvník „ani tolik nesmrděl“.

Kominíci vykonávají černou práci podle přání hospodáře. Kde objeví bílé tváře, tam je hned začerní. Nejvíce se jim zpravidla brání nováčci na masopustu, ale právě ti bývají brzy nejlépe rozpoznatelní. Domorodci jsou totiž od sazí obvykle černí od ucha k uchu.

Kominík během maškary běhá, honí omladinu a dává jí co proto černou mazaninou. Vedle toho plní i své tradiční profesní poslání – stará se o komíny v jednotlivých chalupách a nezapomene je postaru „vymést“ holí.

Slaměný je maska vytvořená ze slámy. Podle staré tradice si měla každá hospodyně utrhnout z jeho oděvu stéblo a vložit je pod husu, kačenu nebo slepici, aby se dobře vyvedla mladá drůbež. Dnes se tato tradice vnímá spíše jako symbol plodnosti, kterou slamění přenášejí na lidi válením nebo známým „sendvičem“.

O masopustu mají maškary navrch. Kdo si s nimi začne, může skončit od sazí, ježovice nebo pod slaměnými maskami. Přesto je pro mnohé velkým pokušením pokusit se maškařům ukrást kobylu. To se ovšem musí podařit tak, aby byla zatažena do chlívku. Když se pak průvodem ozve otázka: „Kde je kobyla?“, nastává prostor pro vyjednávání. Šikovný obchodník může kobylu rasům prodat například za lahvinku dobrého pití.

Zavřít kobylu však není jediná možnost, jak maškarám oplatit jejich rozpustilosti. I návštěvníci mohou některou z masek povalit. Musí však počítat s tím, že odměnou budou saze až za ušima.

Že se čas masopustu chýlí ke konci, poznáte snadno podle kominíků. Na jejich zádech i na zadní části kostýmu bývají našité hodiny. Jedny ukazují začátek maškarády, druhé dobu, kdy má obchůzka vrcholit. Kominíci jsou však veselá chasa a každý jejich „orloj“ obvykle ukazuje trochu jiný čas. Pro případné zpoždění jsou tedy dobře pojištěni.

Na závěr se celá maškara schází před hasičskou zbrojnicí. Masky sundají čepice a položí je na vůz jako projev úcty kobylce a celému masopustnímu průvodu. Ras pomalu rozvine lejstro a přednese poslední řeč.

V ní připomene, kam všude kobyla maškaru během dne dotáhla, že se na nikoho nezapomnělo, a symbolicky rozdělí „maso“ z porážky. Zaznívají přitom žertovné výroky, například že oči kobyly budou darovány na obecní úřad, kdyby náhodou přestala svítit světla.

Po proslovu nastává takzvané poražení kobyly. Návštěvníci se však nemusí bát – masopust nekončí smutně. Kobyla dostane štamprli na oživení, kapela spustí první tóny písně „Kobylky malé“ a před chvílí poražená kobyla znovu vyskočí.

Maškary se následně pustí do tance s návštěvníky. Tancuje zkrátka všechno, co má nohy.

Masopustní maškara sice oficiálně končí, ale den ještě zdaleka nekončí. Kapela hraje ještě přibližně půl hodiny po poražení kobyly a poté se všichni účastníci setkávají v hasičské místnosti, kde pokračuje společné posezení a hodnocení celého dne.